Název výstavy V krajinu tichou kráčí sen vychází z verše básně Máj Karla Hynka Máchy. Mácha, neodmyslitelně spjatý s Litoměřicemi, v této básni rozehrává nejen tragický lidský osud, ale také rozpor mezi bouřlivostí lidských citů a klidnou krásou přírody. Popisuje okamžik příchodu noci do krajiny. Moment, kdy se krajina noří do tmy, ticha a klidu, kdy přichází noc spolu se vším, s čím je spjatá – tajemnem, melancholií, svou magickou polohou. Právě toto napětí – mezi přírodou a lidskou přítomností, mezi pomíjivostí a trváním, mezi světlem a tmou – vytváří společný rámec pro díla Klary Paterok a Ilony Staňkové.

Obě umělkyně pracují s prostorem jako aktivním médiem. Různými prostředky a uměleckými přístupy vytvářejí v galerii prostor proměny a zároveň prostředí, které připomíná krajinu, v níž se návštěvník může pohybovat. Společná realizace na původně tmavé dřevěné podlaze galerie zaznamenává přítomnost návštěvníků – vzniká tak přirozený, průběžný záznam lidského pohybu, kdy se každý návštěvník „otiskuje“ do prostoru. Vzniklá „grafika“ připomíná reliéf krajiny, je stopou události a pamětí dotyku. Máchův verš tak není jen pouhou literární citací, ale je pozvánkou ke zpomalení a citlivému vnímání prostoru a ponoření se do něho – do prostředí, v němž se setkávají prvky přírody a lidská přítomnost a kde do vzájemných vztahů vstupují vnímání, paměť a imaginace – ve své dočasnosti a zároveň neustále se proměňující.

O umělkyních

Klara Paterok

je absolventka Akademie výtvarných umění v Düsseldorfu, žije a pracuje ve Vídni. Výchozím bodem její instalace ze série „Soft Roofscapes“ (měkké střešní krajiny) byl její pobyt v Indii. Zaujaly ji provizorní pestrobarevné stínící konstrukce na místních tržištích, charakteristické pro dané místo a kulturu, budované v průběhu dne z plachet, různě doplňovaných dle potřeby slunečníky, textiliemi ad. prvky, jako ochrana před spalujícím sluncem podle jeho pohybu na obloze  – dočasná textilní architektura, která má chránit před vlivy přírody.

To, co ji zajímá, je forma a estetická rovina, samotná struktura, vrstvení jednotlivých rovin a barev či architektonické uspořádání. Instalace nabývá podoby prostorové sochy v níž se lidská činnost a zásahy mísí s prvky přírody a stopami krajiny. Tyto prvky zasazuje do jiného kontextu a tím otevírá nové souvislosti a významy. Instalace z potištěného a malovaného hedvábí jako by se vznášela v prostoru a nabízela divákovi možnost vnořit se do snové, hedvábné, střešní, tiché, imaginativní krajiny.

Ilona Staňková

vystudovala Ateliér skla na VŠUP Praha (Prof. Vladimír Kopecký), žije a pracuje v Jihlavě. Ve své volné tvorbě dlouhodobě zkoumá vztah člověka a krajiny; věnuje se nejen instalaci, ale především fotografii, pracuje s fotogramy či kamerou obscurou. Soustředí se na krajinu Vysočiny, na architekturu i stopy lidské přítomnosti v přírodním prostředí. Důležitou roli v jejích pracích hraje nejen kompozice a skladba, zásadními prvky jsou i práce se světlem a stínem.

Pro výstavu připravila – v souladu s jejím pedagogickým působením – interaktivní instalaci využívající fotoluminiscenční plochu, kterou návštěvníka vybízí k vědomé tvorbě a aktivnímu zásahu. Divák se stává spolutvůrcem obrazu, který však existuje jen po omezený čas, než jej opět pohltí tma. Instalace tak otevírá otázky potřeby lidské tvořivosti a kreativity, jako jedné z nejcennějších schopností člověka, ale také téma lidské autenticity. ale i pomíjivosti a paměti.